Tím ten příběh začíná…

Je pátek večer, ten dlouho očekávaný pátek. Přitom pátek jako každý jiný. Pátek, na který se mnozí těší, jen aby se po náročném týdnu stráveném ve škole, práci či v obojím utrhli ze řetězů. I já se těším na pátek. Proč?

Vždycky jsem byl člověk, který hodně přemýšlí. Nad čím? Co udělám se svým volným časem? Co budu dělat večer? Co budu večer pít? Nebo snad co se budu večer učit? Ne.

Také jsem dřív hodně přemýšlel nad tím, co budu dělat večer. V tom jsem se však od ostatních odlišil. Nyní je totiž pátek večer. Sedím v kavárně a přemýšlím, co budu dělat celý život.

Doba nás nutí zvolit si svou, avšak úzce ohraničenou cestu. Tato doba ale není špatná. Jen vyžaduje pevnou vůli, aby člověk něco dokázal. Mnohým stačí vystudovat, najít si práci, a žit si svůj život. Nikdo však není obyčejný, ani já ne. Nejsem však ani výjimečný. S pevnou vůlí si může každý vyšlapat svou vlastní cestu. Cesta je cíl. A já vím, že na své cestě jednou dokážu něco opravdu výjimečného. Nebaví mě totiž jen žít svůj vlastní život.

Chci lidem pomáhat. Chci lidi pozitivně ovlivňovat. Chci, aby lidé byli šťastní. Jak toho chci docílit?

Budu ostatním vzorem. Budu člověk, ke kterému budou ostatní vzhlížet. Není to však malý cíl. Je to dlouhá cesta. Vyšlapu si ji od drobných krůčků k velkým skokům.

A kdo vlastně jsem? Záleží teď na tom? Pojď se mnou. Časem mě poznáš a povíš mi co jsi dokázal ty.

Sám velikán Sókratés si již před tolika lety uvědomoval důležitost vnitřního hlasu. Naslouchejme mu. Protože jedině tak budeme sami se sebou šťastní.

A co říká tobě tvůj vnitřní hlas?

Tím ten příběh začíná…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *